Perličky moudrosti vyprávějí... 3
Z knihy Rudolfa Skarnitzla
Pokračujeme dalšími indickými povídkami...
OPRAVDOVOST
Guru měl osm žáků. Jednou na nich požadoval, aby si opsali ze sešitu jeho učení. Žáci tak učinili – až na jednoho, který dříve, než se zřekl světa, vedl snadný život. Nějak nezvládl, aby si učení zapsal. Proto zaplatil několik rupií spolužákovi, aby mu ho také opsal.
Guru jednou procházel opisy žáků a všiml si, že dva opisy jsou psány stejnou rukou. Zeptal se žáka na vysvětlení. Jak pisatel, tak ten druhý mu řekli pravdu.
Mistr jim pak sdělil svůj názor – i když pravdomluvnost je jednou z důležitých kvalit, které duchovní aspirant potřebuje, přece sama nedokáže dovést k cíli. Naprosto nutná je opravdovost v záměru. Jelikož ten, který svěřil práci jinému, tuto vlastnost nemá, musí být ze žákovství propuštěn. Když se žák zmiňoval, že zaplatil za práci, guru k tomu sarkasticky poznamenal: „Osvobození stojí víc. Mít opravdovost, nikdy by sis nedovolil něco koupit a nepodrobit se cvičení, kde by ses mohl něčemu naučit.“ Žák byl propuštěn.
Jeden sedlák šel přes pole, když náhle uviděl, jak na kraji lesa číhá tygr. Bleskurychle se otočil a vzal nohy na ramena, ale co naplat, tygr se dlouhými skoky rychle blížil. Sedlák naštěstí ve chvíli doběhl k propasti, jejíž okraj byl pokryt popínavými rostlinami. Sedlák popadl jednu rostlinu a ve zlomku vteřiny se přehoupl přes okraj propasti. Jak padal, jeho údy se zamotaly do větvoví, takže v něm nakonec zamotán visel hlavou dolů. Tygr se u okraje propasti zarazil, vztekle funěl kousek nad jeho nohama, hrabal divoce prackou do vzduchu, ale na sedláka nedosáhl.
Po chvíli se sedlák opatrně podíval do hloubky pod sebou, ale ouvej – až se mu hlava zatočila! Jak pohlédl na dno propasti, zjistil, že se na něj dole dívá velký had, který trpělivě čeká na jeho pád.
Jako by toho nebylo dost, najednou zpozoroval, jak mezi kořínky pobíhají dvě malé myšky, bílá a černá, a jako naschvál začínají čile okusovat kořen rostliny, do níž byl sedlák zamotán nejvíc.
Co mohl sedlák ve svém zoufalém stavu dělat? Začal se opatrně rozhlížet kolem, co by se dalo podniknout, aby si život prodloužil. Šťastnou náhodou zjistil, že se v kořenech rostlin, na dosah ruky, ubytovaly včely a z jejich naplněných pláství vytékal med. Med sice lákal bodavý hmyz, ale když měl sedlák štěstí, podařilo se mu tu a tam zachytit vytékající, sladkou kapku. To mu bylo velkou úlevou, když se tím zaměstnával, neboť ho to odvádělo od hrůz, které čekaly na obou koncích propasti, a tak mu unikl povzdech: „Ach, jak je ten med dobrý!“
Tygr je karman i svět. Jako karman žene člověka do zrození; jako svět ho nemilosrdně omezuje a utiskuje, hotov nás kdykoli pozřít.
Myšky představují den a noc – ohlodávají délku našeho života.
Had je všepohlcující smrt.
I když to všechno člověk okolo sebe vidí, přece se chytá a holduje si v pomíjivých smyslových potěšeních.
Pokračování příště...
Přechozí díly:
Díl 2. Indické povídky: Bůh je ve všem, ale...; Buď tím, čím jsi; Nárada a duchovní pýcha