Hovory s Annamalai svámím 24
ČETBA NA POKRAČOVÁNÍ
HOVORY O SEBEREALIZACI
Annamalai svámí
přeložil Rudolf Skarnitzl
Texty uvádíme s laskavým svolením dcery pana Skarnitzla a držitelky autorských práv paní Jany F.
Otázka: Chtěl bych se svámího zeptat na jeho vlastní zkušenost. Byla jeho zkušenost jedinou událostí, explozí poznání? Nebo se tak stalo postupně, jemnějším způsobem?
A.s.: Má zkušenost probíhala tak, že nepřetržitou sádhanou jsem postupně roztál v átmanu. Byl to proces postupný.
Otázka: Takže není tomu tak, že by zkušenost vznikla s velkým třeskem?
A.s.: Není to něco, co by náhle, nově přišlo. Je to tu věčně, ale velmi zahaleně. Je to třeba znovu objevit.
Otázka: Ale někteří lidé do Toho mohou explodovat? Dnes ráno jsem se setkal s jedním člověkem, který říkal, že je realizovaný. Byl tu také, vzpomínáte si? Říkal, že prožil zkušenost výbuchu do Toho a že zkušenost átmana u něj trvá od roku 1982.
A.s. (směje se): Když říká „neznám se“ nebo říká „poznal jsem sám sebe“, pak obě tvrzení jsou k smíchu. Protože To jste vy. Můžete Tím být, ale není, co by se o Tom mohlo říkat. Pokud někdo říká „já jsem džňánin, jsem osvícený“, pak kdo si na to činí nárok?
Otázka: Ano, přesně. Velmi dobře. Mohu položit jinou otázku o sebezkoumání? Měl jsem malé záblesky, hlavně během spánku, když jsem neměl žádné myšlenky. Další záblesky jsem měl na místech, kde bych to nečekal. V Lakhnaú, což je velké a rušné město, kde jsou lidé hluční a křičí, jsem jel frekventovanou ulicí, když jsem najednou pocítil mír átmana, který byl všemu podkladem. Mohl jsem pociťovat átman, nebo přinejmenším to byl zážitek, o kterém jsem si myslel, že to musí být átman. Bylo ticho, ticho uprostřed zcela chaotického prostředí. Jindy se kyvadlo pohybuje jinak a pociťuji se naprosto ztracen ve svém mentálním světě, ve vnějším chaotickém světě.
Jsem poněkud zmaten z procesu a techniky sebezkoumání, takže se musím vracet k Ramanovi a jeho učení. Musím znovu a opět číst a hledat, jak o tom pojednává, aby mne zmatek opustil. Rád bych k tomu tématu znal svámího komentář. Vím, že tu není nic nového, co by se o tom dalo říci. Vím, že musím pokračovat v sebezkoumání.
A.s.: Jedinou cestou je neustálá meditace. Když přinesete do místnosti světlo, temnota okamžitě zmizí. Musíte dávat pozor, aby světlo nezhaslo. Musí nepřetržitě hořet, aby nenastala temnota. Dokud nebudete pevně zakotven v átmanu, musíte v meditaci stále pokračovat. Pochyby vznikají, jedině když na sebe zapomenete.
Otázka: Mé pochyby nejsou jediným mým problémem. Zjišťuji, že má touha po átmanu není příliš silná. To mě velice znepokojuje.
A.s.: Když zapomenete na stav Sebe Sama, pak je vhodné zkoumat: „Kdo zapomíná na ámana? Kdo má pochyby? Kdo je ve zmatku?“ Tímto způsobem zkoumejte. Odmítněte vše, co nejste vy, a vraťte se k sobě samému.
Otázka: Někdy jsem pochybami přemožen.
A.s.: Když nejsou meditace souvislé, pak druhá část mysli začne převažovat. Tu část mysli, která vás opakovaně odvádí od sebe sama, musíte překonat opakovaným sebezkoumáním.
Když stloukáte mléko na máslo a podmáslí, pak už se nikdy nespojí, jakmile byly jednou odděleny. Když vydojíte mléko z vemene, do krávy se už nikdy nevrátí. Podobně, když jste upevněn v átmanu, k nevědomosti se již nikdy nevrátíte.
Otázka: Když mám nejistoty ohledně sebe sama, pak má touha po poznání Sebe Sama velmi silně naroste, někdy však tak silná není. Co si o tom myslíte?
A.s.: Ať se s vámi děje cokoli, zkoumejte „komu se to děje?“, to udělejte a vraťte se k átmanu, což je mír.
Otázka: Myslel jsem si, že soužit se po átmanu je pro mě výhodou. Nebo to není pro mne výhodné?
A.s.: Pokud bude intenzita touhy po poznání dostatečně silná, pak vás intenzita vašeho souženív povede k átmanu.
Otázka: Sebezkoumání se však musím stále držet.
A.s.: Budete-li zůstávat v átmanu, sebezkoumání je zbytečné. Když se však stane, že se od átmanu odtáhnete a vrátíte se k mysli, pak musíte znovu zkoumat a jít zpět k átmanu.
Otázka: V kom vlastně vzniká intenzivní touha po realizaci átmana? Vzniká to v já-egu, které nakonec musí zmizet?
A.s.: Kdo je to já? Není tělem ani myslí. Když zůstáváte jako átman, pak není těla ani mysli. Tak co je to já? Zkoumejte a najděte si to.
Když vidíte lano, co se stane s hadem? Nic se s ním nestane, protože had nikdy nebyl. Podobně, když zůstáváte jako átman, zůstává tu nějaké poznání já-ega? Nikdy nemělo existenci.
Vše je átman. Vy nejste od něho oddělen. Jste vším. Vaším pravým stavem je átman a v onom átmanu není těla ani mysli. To je pravda a vy ji poznáte tím, že jí budete. Myšlenka „já jsem tělo“ je špatná. Tato klamná idea musí odpadnout a přesvědčení „Já jsem átman“ se musí tak rozšířit, až se stane soustavné.
Nyní se vám zdá myšlenka „já jsem tělo“ naprosto přirozená. Vy však máte pracovat k bodu, kdy vám bude myšlenka „Já jsem átman“ přirozená. To nastane, jakmile mylná myšlenka, že jste tělo, přestane existovat a vy v ni přestanete věřit. Zmizí jako temnota, když vyjde slunce.
Celý tento život je snem, snem uprostřed snu. Vysníváme si tento svět, sníme, sníme, že umřeme, že se narodíme v jiném těle. A v onom zrození sníme, že máme sny. Ve snu se střídají všechna možná potěšení a utrpení, ale nadejde okamžik, kdy nastane probuzení. V onom okamžiku, který nazýváme realizací átmana, vyvstane poznání, že všechna zrození, všechny smrti, všechno utrpení a potěšení jsou neskutečné sny, které tím končí.
Každý zažil sny ve snech. Jednomu se může zdát, že se probudil ze snu, ale ono probuzení se stále děje ve snu. Naše životy jsou snem. Když jeden snový život končí a nový začíná, pak nevíte, že oba sny, které se dějí, jsou podkladem snu o cyklu znovuzrození.
Bhagaván nám sdělil v brožuře „Kdo jsem já?“, abychom se na celý svět dívali jako na sen. Když nastane realizace, nic se vás nedotkne, protože budete mít pevné poznání, že veškeré projevené je jen neskutečným snem.
Pokračování příště...