Hovory s Annamalai svámím 29
ČETBA NA POKRAČOVÁNÍ
HOVORY O SEBEREALIZACI
Annamalai svámí
přeložil Rudolf Skarnitzl
Texty uvádíme s laskavým svolením dcery pana Skarnitzla a držitelky autorských práv paní Jany F.
13
A.s.: Ve třicátých letech jsem obdržel telegram, v němž bylo napsáno, že můj otec zemřel.
Oznámil jsem to Bhagavánovi a poprosil: „Prosím, dej mu osvobození.“ Bhagaván kývl a řekl: „Ano.“
Brzy potom mě Činnasvámí (Bhagavánův bratr a vedoucí ášramu) požádal, abych podstoupil očistnou lázeň, protože podle naší hinduistické tradice, ať zemře otec nebo matka, je nutno podstoupit očistnou lázeň.
Řekl jsem Činnasvámímu: „Můj otec nezemřel. Bhagaván je mým otcem a on je tu stále. Ten, který právě zemřel, byl otcem mého posledního zrození. Mým otcem v tomto zrození je Bhagaván, můj guru. Nepotřebuji podstoupit očistnou lázeň.“
Existuje ještě jiná hinduistická tradice, jež se pojí se smrtí. Pokud někdo v rodině zemře, nejíme žádné jídlo, dokud nebožtík není pochován nebo spálen. Když Bhagavánova matka zemřela ve Skandášramu, Bhagaván na toto pravidlo nedbal a řekl: „Matka není mrtvá. Pojďme jíst.“
V tomto případě nedošlo k rituálnímu porušení, neboť jeho matka v závěrečných chvílích svého života realizovala átmana. Za takových okolností koupel a půst nejsou na místě.
I některá jiná hinduistická dietní pravidla Bhagaván občas přehlížel. Když nastane zatmění slunce nebo měsíce, nevaříme a nejíme. Při jedné takové události Bhagaván prohlásil: „Pojďte, pojíme jako obvykle. Zatmění nás nemusí znepokojovat.“
Někteří z velmi ortodoxních bráhmanů se obávali porušit své životní zvyky, avšak zbytek nás šel s Bhagavánem a jedli jsme s ním.
Když matka v roce 1922 zemřela, Bhagaván pokračoval ještě několik měsíců v pobytu ve Skandášramu, ale jednoho dne sešel dolů k samádhi své matky a zůstal tam. Nějaká síla, nějaká šakti ho nutila, aby sešel z kopce a opustil Skandášram. Brzy potom byl Skandášram vykraden. Zloději ukradli hrnce a nějaké další věci na vaření. Až do té doby několik stoupenců zůstávalo ve Skandášramu, aby hlídali místo i těch pár věcí, které tam byly. Když však byl Skandášram vykraden, zůstal více méně opuštěn a všichni sešli dolů k Bhagavánovi, aby zůstali tam. Přicházelo mnoho lidí a přinášeli Bhagavánovi jídlo a věci, které se nahoře ztratily, a tak bylo vše brzy nahrazeno z darů návštěvníků.
Na začátku bylo vše velmi primitivní. Každý, včetně Bhagavána, spal venku pod mangovníkem. První budovou byl hliněný domek s doškovou střechou. Byl postaven nad místem, kde bylo matčino samádhi. Já jsem sem přišel o několik let později, v době, kdy se ášram začal rozšiřovat a kdy již vzniklo několik nových budov. Všechny budovy byly postaveny na základě plánů, které načrtl sám Bhagaván.
Cement tehdy nebyl k dostání, a tak jsme používali vápennou maltu. Byl jsem přecitlivělý na chemikálie, které byly ve směsi, a měl jsem na ně alergické reakce. Každé ráno, když jsem se probudil, mi vytékal z očí hnis. Musel jsem celý den pracovat venku v horku, takže můj organismus byl do té míry přehřátý, že jsem se neochladil ani v noci. Bhagaván mě naučil, jak si připravit speciální směs z kokosového, sezamového a pižmového oleje. Poradil mi, abych si touto směsí večer namazal nohy, že to odstraní pocit přehřátí. Zkusil jsem to a opravdu to pomáhalo. Než jsem tu směs začal používat, míval jsem, právě kvůli přehřátí těla, potíže se spaním. Ode dne, co jsem začal olejovou směs používat, jsem spal dobře každou noc.
Ve stejnou dobu, kdy jsem začal sloužil Bhagavánovi, zakoupil ášram rodný dům Bhagavána v Tiručuzi. Činnasvámí mě požádal, abych tam zajel a provedl na domě příslušné opravy. Měl v úmyslu z toho udělat jakýsi svatostánek.
Nechtěl jsem odejít od Bhagavána, a tak jsem řekl Činnasvámímu: „Skončil jsem s veškerým uctíváním v chrámech stejně jako s koupáním ve svatých řekách již v minulém životě. Proto jsem nyní přišel za Bhagavánem. Už žádné další podobné činnosti nemám zapotřebí.“
Činnasvámí věc dále se mnou neprojednával, a tak jsem nikdy nebyl v Tiručuzi.
Měl jsem dostatečně zásluh, které mi umožnily přijít za Bhagavánem a obdržet jeho milost, protože jsem všechny podobné činnosti vykonával v předchozích životech. Dobročinné skutky, dobré činy, chrámové rituály apod., které jsem prováděl v minulých životech, mi poskytly právo přijet a být v přítomnosti Bhagavána, zůstávat a sloužit mu. Vyplnily svůj účel a já je již víc nepotřeboval. Všechny rituální činnosti ztratily pro mne přitažlivost během několika dnů, co jsem se s Bhagavánem a jeho učením seznámil.
Pokračování příště...
Předchozí části: