Hovory s Annamalai svámím 9
ČETBA NA POKRAČOVÁNÍ
HOVORY O SEBEREALIZACI
Annamalai svámí
přeložil Rudolf Skarnitzl
Texty uvádíme s laskavým svolením dcery pana Skarnitzla a držitelky autorských práv paní Jany F.
Toto je devátá část četby na pokračování. Přechozí první, druhou, třetí, čtvrtou, pátou, šestou, sedmou a osmou část si můžete přečíst na těchto odkazech.
A.S.: Dnes vám budu vypravovat povídku, kterou jsem kdysi slyšel. Ve vesnici žil bohatý muž. Od svého mládí až do stáří se neustále věnoval rozmnožování svého bohatství. Vlastnil mnoho domů a lány pozemků. Tak, jak nabýval bohatství, zvětšovalo se jeho ego. Rád se vychloubal svým bohatstvím.
Jednou, když seděl před svým domem a měl v ruce hůl, šel kolem chudý člověk, o kterém se vědělo, že je trochu hloupý.
„Proč držíte tu hůl v ruce?“ zeptal se chuďas. Bohatec si řekl, že si z něj udělá legraci, a proto řekl: „To je zvláštní hůl. Byla věnována hlupákovi a putuje od jednoho člověka ke druhému a každý, kdo ji obdrží, musí ji předat někomu, kdo Je hloupější než on.“ To řekl a podal chudákovi hůl. Hned však pokračoval: „Nyní jsi na řadě ty, když ji vlastníš. Musíš si ji nechat, dokud nenajdeš někoho, kdo je větším hlupákem než ty.“
Chudák ji pokorně přijal a začal hledat někoho, o kom si myslel, že je hloupější než on sám. Jelikož byl daleko nejhloupějším ve vesnici, nemohl nalézt nikoho, komu by ji předal.
O několik týdnů později se doslechl, že bohatec je nemocný a že umírá. Šel ho navštívit, z části proto, aby mu předal poslední pozdravení, a také proto, aby mu řekl, že se mu nepodařilo najít nikoho, komu by mohl předat hůl. Chudák bral totiž svou vazbu na hůl velice vážně. Chtěl proto od bohatce radu, co si s tím má počít.
Po úvodním hovoru, který se týkal zdraví bohatce a osudu hole, se chudý muž zeptal bohatce, co se stane se všemi jeho penězi, až zemře.
Bohatec mu řekl: „Všechny své peníze tu musím nechat. Nevím, kdy a kde se příště narodím, a nevím o možnosti, že bych si mohl vzít nějaké peníze s sebou. Budu muset začít od začátku s prázdnýma rukama.“ Nastalo zachmuřené ticho, protože bohatci se nelíbilo, že se bude muset s penězi rozloučit.
Chuďas nikdy o smrti opravdově neuvažoval. Chvíli se zamyslel, a tu mu najednou vysvitnul závěr a řekl: „Musíte si vzít hůl“ a podal mu ji zpět, „Neboť jsem teď pochopil, že vy jste větší hlupák než já. Ačkoli jste dlouho žil a měl mnoho příležitostí, nic opravdu cenného, co byste si mohl vzít s sebou, jste nikdy nezískal. Nemáte mír v mysli, protože vás trápí, že ztratíte peníze. Nabral jste si nedobrý karman, protože jste celý svůj život strávil v sobectví. Za několik dní budou ty hromady peněz, které jste nashromáždil, pro vás mít stejnou cenu jako hromada odpadků. Tyto peníze nemají pro váš příští život žádnou hodnotu. Tím, že jste celý svůj život věnoval hromadění věcí, které se na konci vašeho života prokázaly jako neužitečné, sám jste prokázal, že si zasluhujete tuto hůl.“ Položil hůl bohatci na postel a odešel.
Pokračování příště...