Perličky moudrosti vyprávějí... 2

Z knihy Rudolfa Skarnitzla

Pokračujeme dalšími indickými povídkami...

BŮH JE VE VŠEM, ALE…

               Guru poučoval mnicha, který byl mladý a teprve čerstvě zasvěcený. Guru mu říkal, že vše co existuje, je Bůh. Mnich tomu porozuměl doslovně, nikoli v pravém slova smyslu a hloubce.

               Když šel mnich jednoho dne po ulici, splašil se slon. Vodič slona volal hlasitě: „Běž stranou, z cesty, slon se splašil!“ Mnich však rozmlouval sám se sebou a říkal si: „Proč bych měl jít stranou? Já jsem Bůh a slon je také Bůh. Jaký strach má Bůh před sebou?“ Když takto uvažoval, rozhodl se, že z cesty neustoupí. Slon ho však uchopil chobotem, odhodil stranou a mnicha pořádně zranil.

               Když se mnich dobelhal ke svému guruovi, vše mu vyprávěl a stěžoval si. Guru mu odpověděl: „V pořádku, ty jsi Bůh a slon je také Bůh. Ale Bůh ve tvaru vodiče slona tě shora varoval. Proč jsi nevěnoval pozornost jeho varování?“

BUĎ TÍM, ČÍM JSI

               Jeden muž šel lesem, když tu spatřil lišku, která přišla o nohy. Ještě víc ho však zarazilo, že liška nebyla nijak vyhublá. To probudilo jeho zvědavost a umínil si, že vypátrá, jak asi žije. Ve skrytu lišku pozoroval, a po chvíli spatřil, jak se blíží tygr s ulovenou kořistí v tlamě. Dotáhl kořist až k lišce, sám se nasytil a zbytek nechal lišce.

               Druhého dne nasytil Bůh lišku stejným způsobem. To bylo zarážející a muž začal přemýšlet o tom, co viděl. Nikdy předtím se nesetkal s tak zřejmým projevem soucitu a Božího milosrdenství. Viděl, jak se Bůh stará o hladové zvíře, to by bylo, aby se nepostaral o člověka. Muž si řekl, že si lehne na zem podobně jako liška a v důvěře bude očekávat sestup Božího milosrdenství, které mu opatří vše, co potřebuje.

               Jak se rozhodl, tak učinil. Ležel v lese den, noc a další den. Žádné jídlo však nepřicházelo. Hubl a slábl, ale víra v to, co spatřil, ho držela na místě. Když už měl téměř smrt na jazyku, uslyšel náhle hlas: „Hej, ty, jenž jsi na chybné cestě, probuď se a přiznej si pravdu. Řiď se příkladem tygra a přestaň si hrát na zmrzačenou lišku.“

NÁRADA A DUCHOVNÍ PÝCHA

               Jednou Náradovo srdce propadlo pýše z názoru, že v uctívání Boha mu nikdo není roven. Pán, s kterým Nárada chodil, věděl o jeho nečisté myšlence, a proto Náradovi řekl: „Běž tam a tam (popsal místo) a vyhledej muže, který je mi velice oddán. Seznam se s ním, protože on se mi opravdu odevzdal.“

               Nárada se ihned vydal na cestu, a když došel na místo, našel tam sedláka, který vždy brzy zrána vstával a přitom jednou vyslovil jméno Hari (Bůh), vzal svůj pluh a celý den oral pole. Večer, než ulehl, ještě jednou vyslovil jméno Hari a usnul. Náradovi vrtalo hlavou, jak ten rolník může být velkým milovníkem Boha, když je po celý den plně zaměstnán světskými povinnostmi a zjevně n enese žádné znaky zbožného člověka. Když se vrátil k Pánu, sdělil mu své zkušenosti s novou známostí. Nato řekl pán Náradovi: „Vezmi, Nárado, tento šálek plný oleje, obejdi vesnici a vrať se. Dej však pozor, aby ani kapka oleje nevyšplíchla.“

               Nárada učinil, co mu bylo řečeno, a když se vrátil, Pán se ho zeptal“ Nárado, kolikrát jsi na mne vzpomněl, když jsi obcházel vesnici?“ Nárada hned odpověděl: „Ani jednou, můj Pane, jak bych mohl, vždyť jsem musel dávat pozor, aby olej neukápl, když šálek byl až navrch plný.“ Na to mu Pán řekl: „Jediný šálek oleje stačil, aby se tvá pozornost zcela stočila a abys na mne úplně zapomněl. Podívej se však na sedláka, který ačkoliv nese těžké břemeno celé rodiny, přece na mě vzpomene dvakrát za den.“

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...

Přechozí díly:

1. Předmluva a první indická povídka: PRAVÉ BOHATSTVÍ