Rozhovor nejen o cestě k józe s Erikem Čiperou

Vytvořeno dne: 23.bře. 2018

Jógovou filosofii přednáší pro studenty naší trenérské školy Erik Čipera.

Povídal si s námi o svém inspirativním zaměstnání, cestě k józe, osobních setkáních s panem Skarnitzlem či "kouzlu" Arunáčaly, kam se tak rád vrací.

 

Dobrý den Eriku, můžete nám prosím v úvodu říci něco o svém zaměstnání?


     Pracuji v neziskové organizaci Asistence, o.p.s. (https://www.asistence.org), která pomáhá lidem s tělesným a kombinovaným postižením žít co nejběžnějším způsobem života. Naší základní službou je osobní asistence přibližně pro 140 lidí v jejich domácím a přirozeném prostředí. To znamená pomoc se vším, od ranního vstávání po doprovody za vším potřebným po městě, až po večerní uléhání. Jsme zaměření na věkovou skupinu od 16 do 64 let. Patří k tomu i dobrovolnický program pomoci při aktivitách ve volném čase jako jsou výlety, návštěvy kulturních akcí, sportovních aktivit. Skrze dobrovolnictví jsem před mnoha lety do Asistence přišel i já a velmi mne to tehdy oslovilo. Vlastně to bylo poprvé, kdy jsem se s lidmi s postižením takto nablízko potkal. V Asistenci jsem poznal, že to nejdůležitější na práci s lidmi s postižením je naladit se na potřeby toho konkrétního člověka, věnovat mu svůj čas, zájem, podporu.
Práce pro Asistenci mi je velice blízká, je svobodná a tvůrčí. Mám velkou důvěru v lidi, kteří zde pracuji a vidím, že práce má reálný dopad na životy všech zúčastněných. Jak lidí s postižením, tak i mladých lidí, kteří přicházejí asistovat. Mnohdy jsou to jejich první pracovní zkušenosti i zkušenost s lidmi s postižením. Jsou však vybaveni dobrou vůlí, získají zácvik a průběžné vedení a otevírá se jim prostor účinně pomáhat lidem, kteří se bez pomoci neobejdou.
     Mým úkolem coby ředitele Asistence, o.p.s. je i fundraising. Je nutné získávát dostatek finančních prostředků, aby byl tento svobodný, dělný a prospěšný kousek světa zajištěn. Spolupracujeme s mnoha firemními partnery, vymýšlíme způsoby, jak oslovit drobné dárce. Za tu dobu, co v Asistenci působím, postupně ztrácím ostych a učím se otevřeně nabídnout nebo požádat o podporu. Jsem si totiž jist, že nabízím něco, co prospěje oběma stranám. Stejně jako asistování dělá něco i s člověkem, který asistuje, tak dárcovství dělá něco s firmou nebo člověkem, který daruje.
     Další částí mé práce je vedení kampaní vedoucích k oslovování nových asistentek a asistentů, protože bez nich by Asistence nic nebyla. Počet lidí, kteří jsou v Asistenci takto zapojeni dosahuje 200, počítám-li i 60 dobrovolníků. Většinou to jsou mladí lidé, studenti vysokých škol, ale nejenom. Asistuje široké spektrum lidí i profesních zaměření, každý podle svých časových i lidských možností.

 

Setkáváte se zde často s lidmi, kteří nemají život příliš snadný. Nepřepadá Vás někdy smutek? Jak relaxujete, nabíráte vitalitu?

     Práce s lidmi s postižením se může zvnějšku jevit jako setkávání se s něčím smutným. Není tomu tak. Jako je tomu u kohokoliv jiného, každý člověk je individualita projevující se svým vlastním způsobem, podle svého naturelu. Co je tu společného je potřeba pomoci, která setkává-li se u asistujícího s určitou potřebou pomáhat, tak dochází k harmonickému stavu na obou stranách s reálnými výsledky přímo na místě.
     Ne vždy se samozřejmě v životě daří. Pomáhá mi uvědomění, že nespokojenost pramení pouze z toho, že se věci nedějí tak, jak jsem si představoval. A neustálé znovuobnovování důvěry v život, v sílu, která zná cestu.
     Naprosto klíčovým pro mne bylo setkání s panem Rudolfem Skarnitzlem. Byl mi vždy ztělesněním vůle po nalezení Svrchované Pravdy. V jeho přítomnosti ustupovaly vásany do pozadí a rozhostilo se láskyplné přebývání ve zdroji sebe sama. Milostí Boží jsem v jeho blízkosti mohl strávit požehnaný čas, naplněný cestou oddanosti i poznání v praxi. Vše se odehrávalo naprosto přirozeně, čím déle jsme se znali, tím méně byl přítomen zbytečný ostych. Skutečným požehnáním byly jeho přednášky a satsangy naplněné inspirujícím přednášením jógových textů, ale zejména předáváním živoucí přímé zkušenosti. Tato setkání pan Skarnitzl vedl po většinu svého života a jeho velkým vysloveným přáním, se kterým se na mne obrátil, bylo, abychom dál se satsangy pokračovali i po jeho smrti. Pravidelně se scházíme v kruhu lidí, kteří měli to štěstí Rudolfa Skarnitzla potkat a kteří dál na cestě pokračují. Tiruvannamalai smallMnozí z nás jezdí pravidelně do Šrí Ramanašramamu v Tiruvannamalai, občas se připojí někdo nový, obvykle nás bývá 10-20. Satsangy probíhají jednou měsíčně v jógovém studiu Lady Rokosové Annámalai v Praze v Jungmannově ulici. Sedíme v tichu, čteme si džňáninský inspirující text, dlouhodobě jsou to záznamy satsangů s Robertem Adamsem, povídáme si. Je to velmi posilující. Dvakrát nás již na satsang přijel hrou na harmonium a zpěvem manter podpořit Tomáš Hauser, bylo to u příležitosti výročí narození Rudolfa Skarnitzla a Šrí Ramany Maharišiho.

 

Jak pan Skarnitzl ovlivnil Vás osobně? Mnoho z nás jej již bohužel osobně nepotkalo…

     Moje první setkání s Rudolfem Skarnitzlem bylo právě na jeho přednášce/satsangu v roce 2003 v Galerii Cesty ke světlu. Snažil jsem se tehdy zklidnit svou mysl, věnoval jsem se postupně Tai-Či i hathajóze, vyhledával delší pobyty v přírodě, postupně se připravoval.
     V té době vedl pan Skarnitzl pravidelně se setkávající skupinu, se kterou jezdil i na letní týdenní soustředění. Po nějakém čase jsem se osmělil a zeptal se na možnost návštěv doma v Metodějově ulici na Jižním městě. Každé setkání s panem Skarnitzlem bylo naplněno velkou milostí. V jeho přítomnosti bylo vše jasné, vnitřní kontakt živý, obsah celého učení žitý. Ve svém bytě přijímal pan Skarnitzl denně několik sádhaků. Měl jsem to štěstí, že jsme se sblížili a společně jezdili o víkendech do letního domu v Draháni, kde jsme se věnovali různým zahradnickým činnostem. Znamenalo to několik hodin intenzivního přebývání ve vnitřním míru plus cesta na metro a zpět. S ubývajícím zrakem se také naskytla možnost pomáhat se zápisy překladů, konkrétně rozsáhlého pojednání Michaela Jamese Štěstí a umění Být.

 

Můžete nám, prosím, přiblížit svou jógovou praxi?

     Ve své každodenní jógové praxi považuji za důležité zahájit den posílením vnitřního kontaktu. Celá denní praxe pak spočívá v průběžném udržování pozornosti zaměřené do nitra, znovuobnovování láskyplného přebývání ve zdroji sebe sama. Dále pak četba nebo překlad inspirujících textů a vnímání jejich působení, pravdy v nich obsažené. Nepopsatelnou posilou jsou pravidelné cesty do Indie k Arunáčale do Šrí Ramanašramamu, kde je možné prožívat intenzivní obrácení pozornosti dovnitř a míruplný stav v několikatýdenním čase. Všem to z celého srdce doporučuji.

Eriku, děkujeme Vám za rozhovor a našim čtenářům doporučujeme navštívit stránky www.rudolfskarnitzl.cz

Óm Namó Bhagavaté Šrí Ramanája

 

Přečtěte si další rozhovory:

Povídání nejen o józe se zakladatelkou akademie Ladou Rokosovou

Rozhovor s předním bengalistou L. Ondračkou pro ČAJ

Rozhovor s jogínkou a spisovatelkou Mílou Sávitrí Mrnuštíkovou

Rozhovor s profesorem Lubošem Kropáčkem nejen o islámu

Rozhovor s doc. Zdeňkem Vojtíškem o náboženství a józe

0
0
0
s2sdefault
Aktuálně

Základní kurz Lektor jógy 3. třídy


začínáme 7.1.2022. Můžete se přihlašovat.


Bližší informace zde

Semináře a přednášky k zakoupení


formou audio či videonahrávek - Míla Mrnuštíková, Ing. L. Ondračka


Bližší informace ZDE