Nejčtenější články
Perličky moudrosti vyprávějí... 5
Z knihy Rudolfa Skarnitzla
Pokračujeme dalšími indickými povídkami...
SÁDHU A NADPŘIROZENÉ SÍLY
Jakýsi sádhu (asketa) získal velké okultní síly a stal se domýšlivým. Jinak však byl dobrým člověkem a měl obrovskou sebekázeň. Aby jej napravil, objevil se před ním Pán v rouchu sannjásina a oslovil sádhua: „Pane, zaslechl jsem, že jste získal velké okultní síly!“ Sádhu ho přijal s velkou úctou a požádal jej, aby se posadil.
Právě se kolem ubíral slon a sannjásin se zeptal sádhua: „Dokážete, pane, zabít tohoto slona, jestliže se vám zachce?“ Sádhu řekl: „Ano, to lze učinit,“ nabral do ruky prach a mrštil jej po slonu, zpívaje nějaké záříkávání. Slon okamžitě padl v agonii a zemřel.
Sannjásin, když to pozoroval, prohlásil: „Oh, jakou podivuhodnou moc máte! Jak snadno jste slona zabil!“ Sádhu se usmíval při slovech obdivu a sannjásin pokračoval: „A můžete slona zase přivést k životu?“ „Ano, to lze také udělat,“ a zase hodil na slona hrst prachu, načež zvíře oživlo a vstalo.
Sannjásin na to řekl: „Vaše moc je opravdu zázračná! Ale chtěl jsem se vás na jedno zeptat. Právě jste zabil slona a opět ho oživil – ale co vám to přineslo dobrého? Jaké zdokonalení jste tím dosáhl? Pomohlo vám to nalézt Boha?“
Když ta slova pronesl – zmizel.
Na jednom místě v lese na pahorku žil had, který byl velmi jedovatý a útočný. Blízko toho místa vedla cesta, ale nikdo se tam neodvažoval projít, protože byl okamžitě hadem napaden, uštknut, a stal se tak synem smrti. Jednou šel okolo světec. Had spatřil na dálku člověka, a jako obvykle ho začal pronásledovat, aby jej uštknul. Když se však k němu přiblížil, ztratil svou zuřivost, protože se dostal do sféry vibrací světcovi svatosti a nenásilí. Had byl dobrotivostí světce zcela paralyzován.
Když svatý muž spatřil hada, řekl: „Tak co, příteli, chceš mě kousnout?“ Had byl zahanben a neodpověděl. Světec tedy k němu znovu promluvil: „Poslouchej, příteli, nikomu v budoucnosti neubližuj!“ Had se poklonil a kývnul na souhlas. Světec šel dál svou cestou. Had zalezl do své díry a od té chvíle počal žít život nevinnosti a čistoty, aniž by přál komukoli co zlého. Brzy se rozkřiklo v okolí, že had ztratil svou jedovatost a že již není nebezpečný, a tak ho lidé začali trápit. Jedni po něm házeli kamení, jiní jej nemilosrdně tahali za ocas, a jeho trápení nebralo konce. Za nějaký čas šel světec opět touto cestou, a když spatřil pohmožděného a zbitého hada, byl jeho stavem velmi pohnut. Zeptal se na příčinu jeho utrpení. Na to had odpověděl: „Pane, dostal jsem se do tohoto stavu, protože jsem nikoho nezranil od chvíle, co jsem obdržel váš pokyn. Jak vidíte, lidé jsou tak nemilosrdní!“
Světec pokývl hlavou a řekl hadovi: „Milý příteli, radil jsem ti, abys nikoho neuštknul, ale nikdy jsem ti neříkal, že nemáš syčet, a lidi tak vyděsit a varovat. Ačkoli nemáš žádnou bytost uštknout, přece byl měl každého od sebe držet v patřičné vzdálenosti tím, že na něho zasyčíš.“
Podobně, žijete-li ve světě, nechejte, ať se vás lidé bojí a respektují vás. Nikomu neubližujte, ale sami si také nenechejte ubližovat.
Pokračování příště...
Přechozí díly:
Díl 4. Indické povídky: O panditovi, který..., Vlivnější než guru, Má studna - můj svět
Díl 3. Indické povídky: Opravdovost; Podobenství
Díl 2. Indické povídky: Bůh je ve všem, ale...; Buď tím, čím jsi; Nárada a duchovní pýcha