Hledání vnitřní stability a úleva od bolestí páteře začíná od nohou
Není jedno jak stojíme/chodíme, a proto se zaměříme na nohu, jako významný orgán hmatu a orientace při chůzi (překvapivě důležitý při bolesti v zádech obecně). Pro bezpečný odraz nohy při chůzi či jistý stoj potřebujeme nohy cítit, vnímat, proto tento orgán hmatu zapojujeme do průpravných cvičení i ásan v lekcích. Berte prosím níže uvedené řádky jako snahu o velmi zjednodušené shrnutí a malý úvod ke správným principům pohybu a jejich zapojení do jógového života.
Vady nohou mají velký vliv na stoj, chůzi a postavení jednotlivých segmentů na noze. Zároveň s výškou podélné klenby ovlivňují správné postavení jednotlivých kloubních segmentů dolních končetin a celkovou posturu, a tím ovlivňují i dech. Je proto mylné se domnívat, pokud si sednete v nevhodném jógovém sedu, bez správného zapojení a zaosení dolních a horních končetin, osového orgánu (páteře), nevhodné pozice hlavy v předklonu, že můžete správně dýchat. V nevhodných pozicích nelze správně provádět jógová dechová cvičení (pránájámu). Na aktivitu svalstva nohy vždy reaguje bránice i hrudník změnou postavení a změnou dechu. Proto pokud chcete správně dýchat, je nezbytný nácvik stabilizační funkce nohy, který je nedílnou součástí nastavení stabilizační funkce páteře.
Vraťme se zpět k noze. Je vhodné se zaměřit na vyváženost, která umožňuje centrované postavení kloubů a tím i jejich stabilitu. Pokud máme chronický problém v oblasti dolních končetin (plochonoží, hallux valgus, problémy s koleny apod.), platí, že chronický problém potřebuje chronickou terapii. Je zapotřebí se obrnit trpělivostí a trpělivě hledat, pracovat, rozvíjet propriocepci chodidel s vědomím, že ovlivňuji nejen chodidla, ale přes centraci všech kloubů i osový aparát – páteř a tím i dech.
Je dobré vědět, že centrální nervový systém zapojuje tělo jako jeden celek. Jak říká PhDr. Jiří Čumpelík, nejsme hadi, nemůžeme stabilizovat trup/hrudník bez končetin, proto je důležité zapojení aker (dlaní a chodidel), které pošlou do mozku správné impulsy a informace k pohybu.
Na rozvíjení propriocepce chodidel použijeme pevné míčky na rozmíčkování chodidel, sloužící k uvolnění napětí a zpružnění nožní klenby, dále tření chodidel, uvolňování prstců v sedu či aktivaci ve stoji. Ve volném čase mimo studio rozvíjíme propriocepci chodidel zejména chůzí na boso po nerovném, různorodém povrchu terénu (nevhodná je plovoucí podlaha a betonové plochy), kdy dochází k otužování chodidel. Inspiraci hledejme v úžasném videu O nohách, kde o nohách hovoří Clara Lewit.
Nácvik propriocepce a správného zapojení chodidel provádíme v lekcích v lehu na zádech s pokrčenýma nohama, chodidla jsou opřená o podložku (či o stěnu). Opora je o vnitřní a vnější patu, kloub palce a malíku. Snažíme se o rozvinutí prstců do vějíře a jejich vědomé rozložení/dotyk s podložkou (stěnou). Přidáme pomyslnou snahu o vytažení se za temenem hlavy a zkoumáme/pozorujeme, co se v těle odehrává, co se kde zapojí, jak se nám změní attituda dechu.
Pokračujeme snahou o nácvik odrazu, odtlačením se od prstců. Je zde snaha udržet oporu do prstců a tím se nám jemně nadzvednou paty. Je rozdíl, pokud jen zvedáme paty vzhůru, kdy pak ve stojí chybí stabilita v těle, na rozdíl od zapojení vědomého odrazu prstců do chůze. Soustředíme se na kvalitu provedení, centrované postavení v kloubech (kotníky, paty nikam neuhýbají). Akra horních končetin a aktivaci horního pletence ramenního můžeme u této pozice aktivovat obdobnou aktivitou dlaní, jako u chodidel. Dlaně jsou opřené buď o malíkové hrany a jemně tlačí do podložky nebo jsou paže mírně v upažení a dlaně otočené vzhůru.
Tento jednoduchý nácvik slouží k účinnému zvědomění propriocepce dolních končetin a k zapojení do běžné denní činnosti (stoje, chůze).
Autorka článku – Martina Wellnerová, lektorka jógy
