Mír je jediným výtvorem

Když byl Bhagaván tázán na charakteristiky džňánina, řekl: „Jsou popisováni v knihách jako je Bhagavadgítá, ale musíme mít na paměti, že stav džňánina přesahuje mysl. Nemůže být myslí popsán. Pouze Ticho může tento stav a jeho charakteristiky popsat správně. Ticho je účinnější než řeč. Z Ticha pochází ego, z ega pochází myšlenka a z myšlenky pochází řeč. Je-li efektivní řeč, o kolik účinnější musí být její počáteční zdroj?”

 V tomto duchu navázal Bhagaván následujícím příběhem.

Tattvaraja složil bháraní (druh básně v tamilštině) na počest svého gurua Svarúpanandase a svolal shromáždění učených panditů, aby si dílo vyslechli a posoudili jeho hodnotu. Pandité vznesli námitku, že bháraní bývá složeno pouze na počest velkých hrdinů, kteří byli schopni zabít tisíc slonů, a že není v pořádku, aby bylo takové dílo složeno na počest askety. Autor na to řekl: „Pojďme všichni k mému guruovi a vyřešíme to tam.“ Guru seděl tiše a všichni ostatní zůstali také v mauně. Uplynul celý den, přišla noc a další dny a noci, a přesto tam všichni tiše seděli, nikoho z nich nenapadla vůbec žádná myšlenka a nikdo se neptal, proč tam vlastně přišli. Po třech nebo čtyřech takovýchto dnech, guru jemně pohnul svou myslí a shromáždění poté znovu nabylo myšlenkové aktivity. Pandité pak prohlásili: „Přemoci tisíce slonů není nic ve srovnání s guruovou mocí přemoci říjící slony všech našich eg dohromady. Takže si bháraní na svou počest určitě zaslouží.“

Z knihy Spiritual Stories as told by Ramana Maharshi, přeložila pro vás L.T.