Pohádka o projevu
Bylo nebylo … Nejspíš nikdy nebylo – stále totiž JE!
Představte si Brahma – Božskou inteligenci, Absolutno, Vědomí, Universum, … Je jenom ono – nic jiného není. Nijak nevypadá, z ničeho se neskládá, nijak ho nelze popsat nebo pojmenovat, označení Brahma je jen pomůckou. V tomto neprojeveném stavu se mu říká Nirguna Brahma – Božství bez vlastností, bez projevu. Nic, obsahující možnost všeho. Symbolem je mu kroužek s tečkou uvnitř. A ono Brahma dýchá. Velmi pomalu a velmi dlouze. Výdech – nádech. V bezčasí, protože ani čas ještě není, ba ani prostor. Není NIC, jen všechny možnosti. Výdechu se říká Brahmův den, nádechu Brahmova noc. Protože …
S výdechem ze Sebe vydává část Sebe. To, co je vydechováno, se ve vibraci posvátného tvůrčího zvuku ÓM, v této pranavě, zhušťuje a uspořádává do světa jevů. Objevuje se jako Saguna Brahma – Božství s vlastnostmi, Projevené Božství, Božství v projevu (nebo to nazvěte, jak chcete). A vzniká prostor a čas, vzniká vesmír, ve kterém se odehraje zázrak stvoření, zázrak vývoje Vědomí, zázrak sebepřetváření. Vědomí chce být vědomým Vědomím, tak skrze konání, projev a svět jevů vstupuje do hry zvané život. Také chce vyjádřit a nechat tvořit Lásku, a Láska potřebuje protějšek.
Saguna Brahma sám sebe zhmotní, rozehraje božskou hru – Lílu o mnoha dějstvích a miliardách herců, z nichž každý chápe jen pramálo svou roli a své místo v celé hře. Je to jako dětská hra na slepou bábu. Se „zavázanýma očima“ hledá Božství samo Sebe. Dočasná oddělenost a zdánlivá roztříštěnost Vědomí do nespočtu projevů, tvarů, bytostí je jen hrou, kterou hraje samo se sebou. Zdá se, že tu hru miluje. Celé stvoření je nápadité, originální, mnohotvaré a mnohotvářné.
Ač se v titěrných časových úsecích lidských životů může zdát, že se cíl ztratil, Vědomí si je ho stále vědomo. Roste a nabývá s každým vznikajícím a zanikajícím životem. Je si Sebe stále vědomější. Prochází vývojem nám zdánlivě neživých úrovní a tvarů – od planet, skal a země, až po nejmenší zrnko písku; přes rozvíjející se možnost pohybu rostlin a tvorů živočišné říše. Člověk, tak jako všechno zde, má také své místo. Nese možnost dalšího růstu Vědomí. Jeho úkolem je návrat k podstatě, k Vědomí, které si v člověku uvědomí a najde samo Sebe. ONO hraje hru, ne my. My jsme figurky, jimiž je pohybováno, hráno. Hrajeme své party a neznáme příliš souvislostí. Se ztrátou paměti kým vlastně jsme, se nám zdá, že jsme lidmi v tělech, se jmény a rolemi a navíc si myslíme, že si alespoň některé role a jejich podoby můžeme vybírat.
Součástí té božské hry je totiž něco, čemu říkáme „svobodná vůle“. Íšvara (pán vesmíru, Bůh všeho stvořeného) je totiž náramný žertéř. Tím, že nám byly „zavázány oči“ nám nejen bylo skryto vidění naší pravé podstaty, způsobilo to také, že se cítíme být odděleni a dokonce máme pocit, že sami určujeme chod svých životů (alespoň kde se nám zdá, že to jde). Děláme to tak dlouho a v tolika obměnách, než nám dojde, že tomu tak vlastně není. Začínáme hledat a zastření našich očí postupně slábne. Závoje máji nakonec všechny spadnou. Z člověka osamělého a bojujícího ve své oddělenosti se nakonec stane bytost spojená se vším Bytím. Uvědomuje si tu krásu a už nepotřebuje další lekce – už Ví. Ví i to, že…
Všechno co předcházelo, bylo rozvernou a radostnou hrou na nevědění a uvědomění, avšak dostatečně věrohodnou a velmi propracovanou. Učili jsme se v ní tvořit. Byla nám dána moc tvoření „svého světa“, svého života, pomocí své mysli. Zatím tvoříme s chybami a učíme se pomocí času zjišťovat jaké výsledky „naše tvorba“ přináší.
Dosažením úrovně kdy člověk už VÍ, že není oddělen, dosáhl prožitku Jednoty a končí tvorba „nanečisto“. Vědomé Vědomí tvoří dál, „posílené“ (lze-li to tak říci) svým vývojem. Čeká nás v NĚM další tvorba, spolupodílení se na jiné, vyšší úrovni PROJEVENÉHO SVĚTA. V úrovni Bytí, Vědomí a Blaženosti – SAT ČIT ÁNANDA. To je důvod proč jsme tady, proč jsme lidmi, proč jsme Vědomím v tomto tvaru a v těchto rolích.
Zrychlení „běhu světa“ umožňuje stále více bytostem dosáhnout tohoto poznání. Vědomí (Božství, Universum, Absolutno,…) to tak chce. Jsme zváni k další tvorbě, vyšší než je naše dosavadní. Máme na to zbytek Brahmova dne, Brahmova výdechu, než se vše zastaví a pak bude vdechnuto zpět Božským nádechem do Brahmovy noci… Kdo ví, jaký bude další projev …?
Pozor – tahle pohádka vlastně není určena k usínání…
Lada
