Hovory s Annamalai svámím 26
ČETBA NA POKRAČOVÁNÍ
HOVORY O SEBEREALIZACI
Annamalai svámí
přeložil Rudolf Skarnitzl
Texty uvádíme s laskavým svolením dcery pana Skarnitzla a držitelky autorských práv paní Jany F.
Otázka: Je nám dáno, abychom žili v tomto světě a stýkali se s lidmi, avšak mnoho z nich hledí z nás vyzískat nějakou výhodu. Být tichý a odpoutaný je jedna věc, ale máme být tak klidní a nezainteresovaní a dovolit jiným lidem, aby měli výhodu z naší pasivity?
A.s.: Můžete být uvnitř klidný a vně nepoddajný, je-li to role, kterou máte v životě hrát.
Vypravuje se povídka o hadovi, který žil v nějakém křovisku blízko silnice. Kdykoli někdo prošel okolo křoví, velice harašil a snažil se kolemjdoucího uštknout. Způsoboval tak mnoho obtíží.
Jednoho dne šel okolo křoví potulný sádhu a jako obyčejně se had snažil na něho zaútočit.
Sádhu však uměl mluvit se zvířaty a tak mu řekl: „Buď tichý a nekousej lidi. Nechovej se tím způsobem. Žij v míru a neobtěžuj lidi, když jdou kolem.“
Had přijal tuto radu a držel se jí. Od toho dne se jeho chování zcela změnilo. Klidně ležel pod křoviskem a již nikdy kolemjdoucí neobtěžoval.
Během několika dní si lidé uvědomili, že jim had už nehrozí. Avšak namísto, aby si oddechli, začali po hadu házet kamení nebo ho začali pronásledovat. Lidé mají vůči hadům instinktivní nechuť. Jakmile spatří hada, pociťují nutkání, aby se na něm dopouštěli násilí. Had si provokací chvíli nevšímal, ale brzy zjistil, že jeho nový stav nepředstavuje zlepšení vůči předchozímu.
O několik dní později šel sádhu zase okolo a zeptal se hada, jak se mu teď daří.
„Ne moc dobře,“ odpověděl had. „Pro vaši radu dosti trpím. Jsem klidný a nikoho neobtěžuji, ale jelikož jsem tichý a chovám se jako sádhu, lidé toho využívají a hází po mně kameny a týrají mě. Předtím to nikdy nedělali, protože věděli, že bych po nich vyjel.“
Sádhu se na chvíli zamyslel a pak řekl: „Říkal jsem ti, abys byl klidný a nikoho neobtěžoval, ale to neznamená, že tu máš pasivně ležet, zatímco lidé, kteří jdou okolo, by tě měli zraňovat. Když přijdou lidé a ty uvidíš, že ti chtějí ublížit, tak zasyč a předstírej, že se chystáš je uštknout. Zvenčí můžeš vypadat rozzlobeně, ale uvnitř buď stále klidný.“
Had si od tehdy osvojil novou taktiku a syčel na každého, kdo šel kolem křoví, jen tak, aby dal najevo, že je stále potenciální hrozbou. To úplně stačilo k tomu, aby mu lidé dali pokoj.
Tací můžeme být my všichni, vždy podle toho, jak to okolnosti vyžadují. Jsou chvíle, kdy okolnosti vyžadují, abychom vypadali rozzlobeně. Můžeme hrát roli hněvivého, ale současně víme, že pouze hrajeme svou roli, která je pro tu chvíli nutná. Zatímco se vše odehrává vně, vnitřně zůstáváme v míru.
Pokračování příště...