Hovory s Annamalai svámím 28
ČETBA NA POKRAČOVÁNÍ
HOVORY O SEBEREALIZACI
Annamalai svámí
přeložil Rudolf Skarnitzl
Texty uvádíme s laskavým svolením dcery pana Skarnitzla a držitelky autorských práv paní Jany F.
Zmíním se teď více o milosti gurua. Bhagaván mi řekl, že guru je átman, který je v nitru. Átman se projeví ve tvar gurua a zatlačí mysl uctívajícího dovnitř, směrem k átmanu. Guru zároveň přebývá uvnitř nás, jako neprojevený átman. Z vnitřku nás k sobě přitahuje. Toto zatlačování a přitahování představuje guruovu milost.
Aby v nás mohla guruova milost působit, musíme se podrobit. Musíme se vzdát všech věcí světa a i ostatních světů a veškerou svou pozornost nasměrovat k átmanu. Když v tomto světě nebo v dalším něco chceme, pak se naše energie rozptyluje v tužbách. Abychom tyto touhy naplnili, je třeba, abychom se znovu narodili.
Jednou jsem řekl Bhagavánovi, že mám touhu žít v nějaké jeskyni, kde bych mohl sám meditovat.
Bhagaván mi na to odpověděl: „Když si tuto touhu v mysli podržíte, budete se muset ještě jednou narodit. Proč máte takovou touhu? Jestli je vám to určeno, stane se to samo od sebe. Ten nápad zanechte.“
Proto je třeba se vzdát všech vašich tužeb, zálib, nechutí i předností. Když jste opravdově celkem, tak kterou část sebe budete mít rád či nerad?
Aby Bhagaván posílil mé rozhodnutí, občas mi vyprávěl inspirující historky o službě a oddanosti, které prožívali velcí učitelé. Dvakrát mi vyprávělo Virúpákšadévovi a Guhajnamašivájovi, což byly dvě velké bytosti, které žily na Arunáčale před několika stoletími.
Oba velice věrně sloužili jejich guruovi v Karnatace po mnoho let. Na konci období služby guru oba poslal k Arunáčale a řekl jim, aby tam meditovali. Přišli sem a zvolili si různá místa pro svá cvičení. Virúpákšadéva se usadil v jeskyni, která nyní nese jeho jméno, a Guhajnamašivája si zvolil jeskyni, která je poněkud níže. Po několika letech meditace zde oba dosáhli osvobození. Nakonec se okolo nich seskupili stoupenci a oni zde založili ášramy.
Bhagaván mi tuto historii vyprávěl snad proto, že věděl, že bude mým osudem, abych byl po mnoha letech odeslán a sám meditoval.
Když žák slouží guruovi, guru z toho nic nezískává, ale žák je službou očištěn a stává se způsobilý dosažení pravdy. Loď vás sice zaveze na druhý břeh oceánu, ale sama od vás nic nezískává.
Zmínil bych rád ještě jeden verš. Zpíval jej Manikkavačagar, jehož nesmírná oddanost k Šivovi mu umožnila realizaci átmana. Bhagaván často citoval Manikkavačagarovy básně.
„Odevzdal jsem se Tobě. Na oplátku Ty musíš sebe dát mně. Kdo je při tomto obchodě dávání a braní vlastně skutečným výhercem? Při našem obchodování jsem dostal od Tebe nesmírné blaho. Ale co jsi dostal ode mě Ty? Nic! Jen neužitečné, zbytečné ego. A nyní přebýváš v mém Srdci. Co více bych si mohl přát? Jsem zcela naplněný. Nic nepotřebuji, protože Ty jsi v mém Srdci.“
Manikkavačagar mohl takto zpívat, protože v něm přebýval sám Šiva jako jediná Skutečnost.
Pokračování příště...