Perličky moudrosti vyprávějí... 8
Z knihy Rudolfa Skarnitzla
Pokračujeme dalšími indickými povídkami...
Texty uvádíme s laskavým svolením dcery pana Skarnitzla a držitelky autorských práv paní Jany F.
ASKETA A BOHYNĚ
Kdysi žil v Indii muž, který byl pro svou inteligenci všude znám a široko daleko vážen, takže si jej král vybral jako svého předsedu vlády. Muž vykonával svou funkci velmi svědomitě a spravedlivě.
Jednoho dne ho napadlo, proč vlastně tuto práci vykonává? Když o tom přemýšlel, stávalo se mu čím dál zřejmější, že ji dělá jen pro peníze. O věci přemýšlel dál, až usoudil, když mu na penězích tak záleží, že by bylo lepší a účinnější se přímo věnovat uctívání Lakšmí, bohyně bohatství. Uctíváním bohyně by k němu bohatství přicházelo zcela samovolně. Čím více přemýšlel, tím více v něm uzrávalo rozhodnutí, až se jednoho dne vzdal svého úřadu, odešel do lesů a usadil se blízko řeky.
Každý den opakoval mantru k bohyni Lakšmí a uctíval ji předepsanými védskými obřady.
Uplynulo dvanáct let a bývalý předseda vlády nejenže ničeho nedosáhl, ale spotřeboval všechny své peníze, takže byl nucen si jídlo vyžebrávat. Stále více se ho zmocňovala nespokojenost, že se bohatství nedostavuje, až způsobila, že zanechal uctívání Lakšmí a rozhodl se, že se stane sannjásinem, asketou.
Podstoupil formální zasvěcení a stal se potulným asketou. Odebral se do hor, kde meditoval. Několik dní meditoval na vrcholu hory. Když najednou ukončil svou meditaci a zvolna otevřel oči, spatřil před sebou nevídaně krásnou ženu. Klidně stála před ním a zářila nadpozemsky krásným svitem, který vycházel i z každého záhybu jejího roucha a postavy. Byla celá jako ze zlata.
V naprostém úžasu a překvapení ze sebe stěží vypravil otázku: „Co tu děláte?“
„Jsem zde, protože se s tebou mám sejít. Vždyť jsi mne zval, tak jsem přišla,“ zněla odpověď.
„Co to říkáte, paní, já jsem vás nevolal, jsem sannjásinem,“ řekl muž.
Ale žena se nedala a připomněla mu, že recitoval hymny na oslavu Lakšmí – ne jednou, ale celých dvanáct let. „Ano, to jsem dělal,“ souhlasil muž. „No vidíš, a já jsem Lakšmí.“
Muž se bohyni okamžitě hluboce poklonil. Když vzhlédnul, poprosil ji o vysvětlení: „Uctíval jsem vás takovou dobu, ale vy jste se nikdy neukázala. Proč jste přišla až teď?“
„Z minulých životů jsi měl nashromážděno tolik hříchů, mnoho karmanů, které bránily v tom, aby tvé uctívání neslo ovoce. Když ses zřekl světa a stal se sannjásinem, tvým zřeknutím se všechny tvé hříchy spálily. Nyní jsi čistý, a proto jsem za tebou přišla,“ prohlásila bohyně.
„Ale já vás už opravdu nehledám, ani nepotřebuji,“ omlouval se muž.
„Chápu to, ale nemohu odejít,“ řekla Lakšmí, „prováděl jsi obřady, které mají působnost, a ty musíš nyní sklidit ovoce.“
„Když je to tak, pak mi poskytněte bohatost poznání, prosím,“ odvětil mnich.
Lakšmí souhlasila a obdařila muže nesmírným bohatstvím poznání. Muž byl pak všeobecně znám jako Vidjáranja, což znamená ‚les poznání‘, a napsal o poznání hluboké pojednání, pojmenované Pančadaši, které bylo zahrnuto do Písma.
Nikdo neví, jaké skladiště karmanů v minulých životech nashromáždil. Tato povídka se také týká nedočkavců, kteří meditují třeba dva roky a už volají – kdy to už bude?
Přechozí díly:
Díl 7. Indické povídky: Nebe a hinduista, Guru a jeho učení
Díl 6. Indické povídky: Vůně prostředí, Sedm džbánů
Díl 5. Indické povídky: Sádhu a nadpřirozené síly, Světec a had
Díl 4. Indické povídky: O panditovi, který..., Vlivnější než guru, Má studna - můj svět
Díl 3. Indické povídky: Opravdovost; Podobenství
Díl 2. Indické povídky: Bůh je ve všem, ale...; Buď tím, čím jsi; Nárada a duchovní pýcha