Nejčtenější články
Hovory s Annamalai svámím 10
ČETBA NA POKRAČOVÁNÍ
HOVORY O SEBEREALIZACI
Annamalai svámí
přeložil Rudolf Skarnitzl
Texty uvádíme s laskavým svolením dcery pana Skarnitzla a držitelky autorských práv paní Jany F.
Otázka: Včera jsem tu nebyl, ale dozvěděl jsem se, že někdo položil následující otázku: „Bhagavánovo učení již uskutečňuji mnoho let, ale nesetkal jsem se s žádnými zřejmými výsledky. Nepociťuji žádný mír. Co dělám špatně, když žádných výsledků nedosahuji?“
A.S.: Sebezkoumání se musí provádět nepřetržitě. Nepůsobí, pokud se na něj díváte jako na aktivitu pro určitý čas. Např. děláte něco, co neupoutá vaši pozornost a místo toho si řeknete: „Tak teď budu dělat sebezkoumání.“ Pokud máte tento postoj, pak to nepovede k žádným výsledkům. Vykročíte dva kroky vpřed, když provádíte sebezkoumání, ale jdete pět kroků zpátky, když s tím přestanete a zase se věnujete světským záležitostem. Chcete-li se upevnit v átmanu, musíte tomu zasvětit svůj život. Aby vaše odhodlání bylo úspěšné, musí být pevné a musí se projevovat jako nepřetržité úsilí, nestačí občasné.
Po mnoho životů jste byl ponořen v nevědomosti. Přivykl jste jí. Všechny vaše hluboce zakořeněné víry, všechny vaše způsoby chování jen posilují vaši nevědomost a zesilují stisk, kterým vás drží. Tato nevědomost je velice mocná a je hluboce vpletená do celé vaší psychické struktury, a než se z ní vymotáte, je zapotřebí velkého úsilí, po dlouhou dobu vykonávaného. Zvyky a víry, které ji udržují, musíte znovu a znovu odmítat.
Nevědomostí je míněna nevědomost o átmanu a abychom ji odstranili, je třeba sebeuvědomování. Jakmile nastane uvědomování si átmana, nevědomost odpadne. Když neztratíte kontakt s átmanem, nevědomost nikdy nemůže vystoupit.
Když je tma, tak ji odstraníte tím, že přinesete světlo. Temnota není něčím, co by mělo skutečnou podstatu, něco, co byste měli vykopat a vyhodit. Je to pouze nepřítomnost světla, nic víc. Když necháte světlo v temné místnosti, temnota tam najednou není. Nezmizela postupně, kus po kuse. Jednoduše přestala existovat, jakmile se místnost naplnila světlem.
To je jen analogie, protože átman se nepodobá ostatním světlům. Není to objekt, který buď vidíte, nebo nevidíte. Je tu celou dobu a svítí jako naše vlastní realita. Jestliže odmítáte její existenci uznat, uznat, že tu je, pak se sami ponořujete v temnotu, kterou si sami představujete. Není to opravdová temnota, je to pouze vaše svéhlavé odmítání uznat, že jste sami světlem. Této na sebe uvalené temnoty se zbavte světlem sebeuvědomování. Světlo átmana máme opakovaně stočit dovnitř, dokud se s ním nestaneme zajedno.
Bhagaván zdůrazňoval, abychom se stočili dovnitř, abychom se setkali s átmanem. To je vše, čeho je zapotřebí. Když se obracíme ven, pak se zaplétáme do objektů a ztrácíme uvědomování si átmana, který v nás září. Když ale opakovanou praxí získáme na síle zaostřovat se na átmana, stáváme se s ním jedno a temnota nevědomosti o átmanu se rozplyne. I když dále pokračujeme v žití v tomto klamném či neskutečném těle, přebýváme v oceánu blaha, který nikdy nezeslábne a nezmenší se.
Ten proces rychle nenastane, protože celoživotní špatné a nevědomé myšlení způsobilo, že většina z nás není schopná se pozorně a pravidelně zaostřovat na átmana v našem nitru. Když opustíte svůj dům a začnete se od něho vzdalovat a budete tak pokračovat po mnoho životů, pak, když se nakonec rozhodnete, že jste si užil dost a že se chcete vrátit tam, odkud jste vyšel, budete pravděpodobně od něho hodně, hodně daleko. Nenechte se odradit délkou výletu a nepovolte ve vašem úsilí vrátit se domů. Otočte se o 180 stupňů a dívejte se přímo na zdroj vašeho výchozího výletu a pořád se pohybujte zpět, odkud jste vyšel. Nevšímejte si bolestí, nepohodlí a zklamání, které vyvolávají dojem, že se zdánlivě nehýbete z místa. Stále se pohybujte zpět, ke svému zdroji, a ať vás na cestě nic nerozptyluje. Buďte jako řeka, jejíž voda se hrne zpět do moře. Nezastavuje se, učiní třeba odchylku nebo se rozhodne, že protne i kopec. Nenechá se odvrátit. Jen se klidně a vytrvale pohybuje zpět, směrem, kde mají její vody původ. A když se řeka rozplyne v moři, řeka už není. Zůstává jedině moře.
Individuální bytost pochází ze Šivy a musí se k Šivovi znovu vrátit. Když hoří halda dřevěného uhlí a jeden hořící uhlík se vymrští z ohně, oheň v uhlíku brzy vyhasne. Aby se znovu rozhořel, je třeba jej znovu vložit do ohně, zpět do žhavého zdroje, ze kterého vzešel.
V oddělenosti není štěstí. Individuální bytost, jednotlivec, nepociťuje opravdové štěstí, spokojenost či mír, dokud zůstává oddělenou bytostí. Oddělená bytost pochází z átmana a musí se tam vrátit. Pouze tehdy bude věčný mír.
Energie mysli pochází z átmana. Ve stavu bdění mysl funguje jako oddělená entita. Ve spánku se vrací do svého zdroje. Znovu a znovu se vynořuje a zase se vrací. Takto si počíná, protože nezná pravdu o tom, čím opravdu je. Je jen átman, jedině átman, ale nevědomost o této skutečnosti způsobuje bídu. Tento pocit oddělenosti dává vznikat touhám, utrpení a neštěstí. Držte mysl v átmanu. Když to dokážete, můžete žít v míru, ať spíte nebo bdíte. V hlubokém spánku všechny rozdíly odpadnou. Když podržíte mysl v átmanu v bdělém stavu, pak nebudou rozdíly ani nesouhlasnosti. Budete vše spatřovat jako své átman.