Nejčtenější články













Perličky moudrosti vyprávějí... 4
Z knihy Rudolfa Skarnitzla
Pokračujeme dalšími indickými povídkami...
O PANDITOVI, KTERÝ NEUMĚL PLAVAT
Jednou několik mužů přeplavalo ve člunu Gangu, která v tom místě byla velice široká. Jeden z nich, pandit, se velmi předváděl a vychloubal se svou učeností. Říkal, že studoval nejrůznější díla, védy, šest filozofických systémů, védántu apod. Vyptával se spolucestujících: „Znáte védántu?“ „Ne, ctihodný pane,“ zněla odpověď. „A co sánkhju a Pataňdžaliho?“ „Ne, ctihodný pane,“ zkroušeně odpověděl tázaný. A pandit stále vynášel suverénním způsobem svou učenou nadřazenost a spolucestující jen tiše seděli.
Náhle se však spustila bouře s velkým lijákem, takže loďka ve vlnách začala nabírat vodu a bylo jisté, že půjde ke dnu. Jeden cestující se obrátil na pandita s otázkou: „Pane, umíte plavat?“ „Ne,“ řekl pandit. Cestující mu na to odpověděl: „Vidíte, neumím sánkhju ani neznám Pataňdžaliho, ale umím plavat,“ skočil do vody a zachránil se.
Co může člověk dosáhnout tím, když pozná jen pouhou mnohost Písma?
VLIVNĚJŠÍ NEŽ GURU
Chudý bráhman měl bohatého žáka, který byl obchodníkem s látkami. Obchodník však měl nedobrou povahu. Jednou potřeboval bráhman nový kousek látky, aby do ní zabalil posvátnou knihu. Šel tedy za svým žákem a požádal ho o kousek látky. Obchodník však odvětil: „Pane, je mi velmi líto. Kdybyste mi to řekl před několika hodinami, mohl jste tu látku mít. Teď však nemám žádný menší kousek látky, který by vám mohl vyhovovat. Vaši žádost ovšem povedu v patrnosti. Prosím však, abyste mi ji občas připomněl.“
Bráhman zklamaně odcházel. Nicméně rozhovor mezi guruem a jeho nehodným žákem vyslechla obchodníkova žena, která byla za zástěnou. Ihned poslala sluhu za odcházejícím bráhmanem s příkazem, aby ho přivedl k zadnímu vchodu domu, že s ním chce paní domu mluvit. Oslovila ho takto: „Ctihodný otče, o co jste žádal pána tohoto domu?“ Bráhman jí vyprávěl vše, co se přihodilo. Obchodníkova manželka nešťastného bráhmana uklidnila a řekla, aby šel domů, že látku obdrží zítra po ránu.
Když se obchodník vrátil večer domů, manželka se ho tázala, zda uzamkl obchod. Obchodník jí řekl, že samozřejmě ano, a divil se, co se děje. Jeho paní však vyjádřila nečekané přání, řekla mu: „Jdi hned a přines z obchodu dvě nejlepší látky.“ Obchodník se divil, nač ten spěch, že přece stačí, když to udělá ráno druhý den. Ale manželka trvala na svém, že tu látku musí mít teď hned. Co mohl obchodník dělat? Nyní měl před sebou osobu, se kterou nemohl zacházet jako se svým duchovním guruem, kterého mohl odeslat s nejasnými sliby. Toto byl „záclonový guru“. Jeho příkazy je nutné okamžitě vyplňovat, jinak je konec míru v domě. Navzdory tomu, že byla pozdní hodina, obchodník poslušně otevřel obchod a přinesl látky pro manželku.
Ráno příštího dne poslala dobrá paní zboží guruovi se vzkazem: pokud si příště bude něco přát, ať se obrátí na ni – že obdrží, co bude potřebovat.
Ve studni žila žába. Narodila se tam a byla tam vychována. Jednoho dne spadla do studny žába, která předtím žila v moři. Žabička se ptala nové příchozí, odkud je. Dostala odpověď, že z moře. Ale žabka se ptala dále, jak velké je moře. Dostala odpověď, že je velmi veliké. Studniční žabka roztáhla všechny své údy a ptala se, zdali je takhle velké. Ale žába z moře řekla, že daleko větší. Pak žabka ze studny skočila z jednoho konce studny na druhý a ptala se, zda je moře tak velké jako její studna. Žába na to řekla: „Nelze srovnávat moře s touto studnou, to je neskonale větší.“ Na to žába ze studny řekla: „Ne, nemůže být nikdy větší než má studna. Nic nemůže být větší než toto! Ty jsi lhář a koukej, ať jsi odsud pryč!“
Takové to je s každým úzkoprsým člověkem. Sedí ve své malé studni a myslí si, že celý svět není větší než jeho studna.
Pokračování příště...
Přechozí díly:
Díl 3. Indické povídky: Opravdovost; Podobenství
Díl 2. Indické povídky: Bůh je ve všem, ale...; Buď tím, čím jsi; Nárada a duchovní pýcha