Nejčtenější články
Hovory s Annamalai svámím 7
ČETBA NA POKRAČOVÁNÍ
HOVORY O SEBEREALIZACI
Annamalai svámí
přeložil Rudolf Skarnitzl
Texty uvádíme s laskavým svolením dcery pana Skarnitzla a držitelky autorských práv paní Jany F.
Toto je sedmá část četby na pokračování. Přechozí první, druhou, třetí, čtvrtou, pátou a šestou část si můžete přečíst na těchto odkazech.
(Jeden stoupenec, který přišel za Annamalai svámím, trpěl tak velkými bolestmi nohy, že bylo pro něj velmi obtížné udržet se normálně v sedě na zemi. Když si Annamalai svámí všiml jeho potíží, učinil následující poznámku:)
A.S.: Ačkoli tělo potřebujeme k sádhaně, neměli bychom se s ním ztotožňovat. Měli bychom ho dobře využívat a dobře o něj pečovat, ale neměli bychom mu věnovat přílišnou pozornost.
Tolik myšlenek se honí myslí. Myšlenka za myšlenkou a zase myšlenka, nikdy to nekončí. Ale existuje jedna myšlenka, která je trvalá, i když většinou podvědomá: „já jsem tělo“. To je nit, na kterou jsou navlečeny všechny ostatní myšlenky. Jak se jednou ztotožníme s tělem a myšlenkou se zabýváme, májá hned následuje. Z toho také vyplývá, že když se přestaneme ztotožňovat s tělem, májá na nás již nebude působit.
Májá elementárně neexistuje. Bhagaván říkal, že májá doslova znamená „to, co není“. Je neskutečná, protože vše, co májá produkuje, je výplodem klamné ideje. Výsledkem toho je, že bereme za skutečné něco, co v opravdovosti není skutečné. Jak může něco, co není skutečné, vytvářet něco, co by bylo skutečné? Jestliže neplodná žena říká, že ji zmlátil její syn nebo, že byla poraněna rohy zajíce, budou ji správně pokládat za pomatenou. Něco, co neexistuje, nemůže být příčinou utrpení či čehosi jiného.
Májá vypadá, že je skutečná, že má opravdovou existenci, ale to je klamné zdání. Pravdou je, že není skutečná; nemá žádnou existenci.
Jak se zbavit pocitu „já jsem tělo“ a máji, která pocit vytváří? Je to možné, máme-li vyrovnaný pohled, který nás nechává nedotčené extrémními protiklady, jako je štěstí a neštěstí, potěšení a bolest. Když je takový pohled dosažen, pak idea „já jsem tělo“ odpadá a májá je překonána.
Otázka: Je třeba dívat se na tělo jako na neskutečné, jako na „ne-moje“? Jaký postoj mám mít k tělu? Jak se mám dívat na všechny smyslové informace, které poskytuje?
A.S.: Tělo samo o sobě je necitné a bez života. Bez mysli nemůže fungovat. A jak funguje mysl? Skrze pět smyslů, kterými je tělo vybaveno. Mysl a tělo jsou jako jazyk a zuby v našich ústech. Musí v souladu pracovat. Zuby nebojují s jazykem a nekoušou ho. Mysl a tělo by měly spolupracovat stejně harmonicky.